Obec je rozložena v členitém terénu podél potoka Mastník. Administrativně je rozdělena do pěti místních částí: Ješetice, Radíč, Řikov, Hlaváčkova Lhota a Báňov. Obec vznikla odloučením od obce Smilkov dvacátého února 1904, od té doby se její skladba nezměnila až do osmdesátých let 20. století, kdy byla administrativně spojena s obcí Červený Újezd. K oddělení došlo v roce 1991.
Výměra správního území obce je 725 ha. Všechny osady spadají do jediného katastrálního území Ješetice.
Třetího září 1871 projel pod vrcholem kopce Deboreč první vlak. Zastávka byla zřízena až v roce 1912, a to pod názvem Horní Borek. Čekání si mohli cestující zkrátit v roce 1921 přímo u zastávky ve zřízeném hostinci Václava Kmotrase (už na katastru tehdejší hornoborecké obce). Železniční stanice Ješetice vznikla ze zastávky až v roce 1942.
V místních částech najdeme pouze drobné sakrální památky. Kamenný kříž stojí na ješetické návsi od roku 1858, kříž pod železniční tratí od roku 1894. V roce 1912 byl za vsí, při cestě na Třetužel, vztyčen kříž, zakoupený z tehdy rušené křížové cesty na Kalvárii u Miličína. V Beranově statku č. p. 9 je zvonek umíráček. Na návsi v Řikově stojí kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Byla postavena někdy mezi roky 1729 až 1750. U cesty spojující Radíč a Ješetice stojí od roku 1875 kaplička sv. Jana Nepomuckého. V Báňově před č. p. 4 byl na konci 19. století vztyčen dřevěný osadní kříž, naposledy obnovený po roce 2000. V roce 1858 byl postaven kamenný kříž v polích nad Hlaváčkovou Lhotou.
Ješetice bývaly zemědělskou vesnicí. Na obytném a hospodářském stavení v Radíči si lze prohlédnout prvky lidové architektury. Větší stavby se v obci nedochovaly. Polygonální stodola, která v Ješeticích stála od 18. století, zanikla ve 2. polovině 20. století. V letech 2019 – 2020 byl z Řikova do Skanzenu Vysoký Chlumec přenesen roubený obytný dům se zděnou stodolou, pocházející z první poloviny 18. století.
Za zlatou éru obce lze považovat 20. léta 20. století, kdy byla v Ješeticích založena obecní knihovna, kronika, sbor dobrovolných hasičů a v Ješeticích i v Radíči kroužky divadelních ochotníků.
V 70. letech 20. století byl v akci „Z“ vybudován obecní vodovod a také kulturní dům – typická socialistická stavba, postrádající jakékoli estetické kvality. Dnes je sídlem obecního úřadu. Výčep, sál a kuchyň jsou komerčně pronajímány, stejně jako obecní byt.
K prvnímu lednu 2021 žilo v obci 128 obyvatel. Působí zde Sbor dobrovolných hasičů Ješetice a Myslivecké sdružení Skalice.
Osada byla založena v neznámé době v údolí při Smilkovském potoce. Poprvé se o ní písemné prameny zmiňují v roce 1379.
Mlýn (v dnešním č. p. 3), mlel v Báňově minimálně 500 let, do roku 1911, kdy byl při přestavbě statku zrušen.
Historii osady, jako i celé obce, zaznamenával od roku 1929 do roku 1934 Antonín Šavrda. Rodák z Vlašimi a berní úředník přesídlil do Báňova natrvalo v roce 1924, kdy zde s manželkou Anežkou získal domovské právo. Byť tou dobou již na penzi, zapojil se významně so politického i společenského života v obci.
Dne dvacátéhopátého srpna 1948 byla na kraji osady odhalena pamětní deska Ing. Jindřicha Duška, který byl v roce 1942 jako jedenapadesátiletý ředitel Českomoravských strojíren popraven na střelnici v pražských Kobylisích.
Osada vznikla ze zemanského dvora, o kterém se prameny poprvé zmiňují v roce 1445. Koncem 16. století je Lhota uváděna jako Charvátova, později Hlaváčkova, podle majitelů gruntů, mezi které byl původní zemanský, pak poplužní dvůr rozdělen.
Osada sevřená mezi vrcholy Deboreč (598 m n.m.), Loudova Hora (615 m n.m.) a Žďár (609 m n.m.), při potoce Mastník, vznikla snad ve 12. století. O prvním vladykovi – Vitoslavovi z Ješetic – se písemné prameny zmiňují až v polovině 14. století.
Nejpozději od poloviny 15. století mlel v Ješeticích (dnes č. p. 1 mlýn, označovaný podle příjmení mlynáře od poloviny 19. století jako „U Slabých“, později „U Šimků“. Při mlýně bývala do začátku 20. století pila. Ve druhé polovině 20. století přestal mlýn sloužit svému účelu.
Uprostřed osady stával nejpozději od poloviny 17. století menší mlýn, ve kterém dvě stě let mlel mlynářský rod Chvátalů. Později se mlýnu přezdívalo „U Tomanů“ a „U Loudů“. Usedlost (č. p. 11) byla v polovině 20. století přestavěna k obytným účelům.
V 17. století bývala v dnešním č. p. 17 smilkovská panská krčma. V polovině 18. století vrchnost přenesla hospodu do nově postaveného č. p. 12, kde po dvě stě let šenkoval rod Korešů.
První písemná zmínka o Radíči pochází z roku 1363. Základem osady byly dva zemanské statky – Dolejší Radíč a Hořejší Radíč. V č. p. 2 bývala od 17. století do 1. poloviny století 20. hospoda. Chalupa č. p. 9 sloužila v 18. století jako hájovna.
Původní mlýn v Radíči stával u rybníka zvaného Vysuchal. Zřejmě po povodni roku 1585 byl nově vystavěn na nynějším místě při rybníku Kladec, podle něhož nebo podle mlynáře Hrubanta býval nazýván. V první polovině 20. století byl přestavěn a slouží k obytným účelům.
Podle písemných pramenů seděl na řikovské tvrzi v roce 1219 vladyka Pertold z Řikova. V č. p. 8 bývala do začátku 20. století kovárna. V č. p. 11 se asi do roku 1860 pálil líh. Byla tu i flusárna na výrobu potaše.
